chicken fall teda pálí jak prase

dnes jsem zaprasil a navštívil po dlouhé době mcdonald a nestačil jsem se divit. za jedno velké menu + 4 nugetky a jeden shake jsem dal 390 Kč. nemá to být levnější alternativa restaurace? za stejné peníze se v restauraci najím jako král. nechápu jak to někdo může jíst pravidelněji, prosím o vysvětlení někoho, kdo si tohle dopřává více jak 2x měsíčně. ještě že se toho konceptu levného a rychlého občerstvení drží kebab bossové.

A já se ptám: kdy s tím reálně začneme něco dělat?

Ani nevim jestli je nutný sem něco psát

Měli jsme podle plánu vyrážet v 18:15. V 18:12 koukám jak v dálce odjíždí týpek pryč a označil jízdu za hotovou. Po kontaktování Uberu nám bylo řečeno že je vše v pořádku a nic nám nevrátí. 600 v píči a já jsem už dlouho nebyl takhle nasranej. Rant over

Mam dočasnou brigádu kde prodávam a chytám hroznýho rapla když řeknu hezky nahlas DOBRÝ DEN a bába během sekundy spustí seznam aniž by ji vůbec napadlo pozdravit. Dřív jsem měl práci kde byli zákazníci průměrně o desítky let mladší než teď a tam takový problém vůbec nebyl a zdravil každý, jen s lidmi 50+ je to zdravení fakt hrůza. Ma to někdo kdo prodává podobně? Nebo je vám pozdrav jedno?

EDIT : Rozčílí mě to tak na minutu vždy, neni to tak že bych se vztekal celej den kvůli jednomu člověku :D jen mě zajímal pohled ostatních :)

V protějším domě už několik dní trčí z ventilačky záclona.

Kolegyně si dnes stěžovala, že po návratu mají plný byt sazí, protože během toho, co se týden opalovala na dovolené na pláži, hořelo ve vedlejším vchodu.

A já si říkám - proč někdo nechává otevřenou ventilačku, když jede na několik dní pryč?

Mě by nenapadlo odletět na týden k moři a nechat doma otevřené okno. Přece jen nevím, jaké bude počasí (déšť, vítr, teplo, zima), co se bude dít (smrad z pole/ohně, doporučení nevětrat). Jasně, po tom, co je týden vše zavřené, je vzduch uvnitř často nic moc, ale stačí potom na chvíli otevřít dokořán a je vyřešeno.

Asi si pamatujete cca měsíc dozadu o výše zmíněné hře, Ball boy simulator. Ta 30. srpna vyšla na Steamu za cca stovku a se startovní slevou. Ale s takovým překvápkem. Starým dobrým českým dabingem. Což dle mých zdrojů je dokonce první a jediný český dabing japonské hry v historii.

Celý příběh produkce tady vypisovat nebudu. Jiří Bigas a Czech crunch už na to udělali dobrý články. Takže mi to přijde zbytečný se opakovat.

Vzhledem k tomu že jsem překladatel té hry, snad následující žádost nebude znít jako reklama. Ale prostě chci tomu vývojáři pomoct.

Jestli se vám líbí příběh této hry, vyzkoušejte si jí. Oproti AAA hrám je to fakt za hubičku a navíc to mluví česky. A ta nejlepší věc co udělat pokud se vám ta hra bude líbit je doporučit jí vašemu oblíbenému youtuberovi či streamerovi. To by dost možná mohlo hodně pomoct. (A taky napsat recenzi. Rádi je čteme.)

Děkuji!

https://reddit.com/link/1w4l82u/video/vkyxk8jmhymh1/player

(pls i want a czech friend)

Zdravím, jsem Gen Z a asi jeden z mála mé generace Instagram nemám. Možná se ptáte, proč mě to teda sere, když ho nepoužívám. No, člověk to stejně vidí u kamarádů, na Facebooku nebo když mi někdo ukazuje, co zase někdo postnul.
Nemám nic proti tomu, když tam někdo hodí fotky z dovolené, nějakého životního milníku nebo něčeho zajímavého. Proč ne.

Ale zaráží mě, jak moc jsou někteří lidi Instagramem posedlí. Jde se na oslavu → 10 stories. Fotka dortu, přípitek, rozmazaná fotka lidí, další přípitek a nakonec třeba ještě chlebíček.

Nechápu tu potřebu dokumentovat a sdílet úplně každou píčovinu. Jako kdyby nestačilo něco prostě zažít, ale člověk zároveň musel všem ukázat, že to zažívá.

Možná jsem jen mimo, ale přijde vám to taky trochu na palici?

Celkem mě překvapilo když mi kamarád studující na informatický SŠ řekl, že jim tam po rekonstrukci nainstalovali kamery, který rozpoznávají obličeje lidí co vstupují do školy pomocí AI. (rekonstrukce stála 500 milionů)

To znamená že když se někdo chce dostat do školy, nejen že musí projít přes dvoje dveře kde musí přiložit ISIC, ale u toho ho sleduje AI kamera.

Tyto kamery mají i uvnitř školy na chodbách, schodištích atd. , nejen u vstupu, což už mi připadá pěkně děsivý.

Navíc studentům o těchto kamerách nikdo neřekl že budou používat AI a kamarád to musel zjistit přes učitele co se to nebáli prásknout.

Zajímá mě jestli jste už o něčem takovém také slyšeli, případně jestli se s tím dá něco dělat.

Žiju s přítelem v kabině kamionu a rozhodli jsme se, že budu jeho pracovní cesty sdílet s ním – projedeme společně Evropu a časem se podíváme i za polární kruh. Příští rok nás navíc čeká několikaměsíční expedice a cestování po Austrálii.

Ráda bych proto našla online činnost, kterou můžu dělat z laptopu nebo telefonu odkudkoliv, ideálně něco kreativního, co mě bude zároveň bavit a dávat mi smysl. Nejde mi o žádný závratný příjem – kolem 15 000 Kč měsíčně by pro mě bylo úplně dostačující.

Mám dobrou aktivní angličtinu, zkušenosti z oblasti fitness a zdravého životního stylu a baví mě kreativní tvorba. Přemýšlela jsem například nad tvorbou obsahu pro sociální sítě, copywritingem nebo něčím v podobném směru.

Je tu někdo, kdo si podobným způsobem vydělává online během cestování? Budu moc ráda za vaše zkušenosti, konkrétní tipy nebo nápady, co vám funguje.

Podle mě je systém předplatných pro nás jako zákazníky ta vůbec nejhorší možná forma placení za cokoliv. Nemluvě o tom že jsou dnes kompletně všude. Naopak pro firmy je toto naprosto ideální byznys model.

Já osobně jsem si v posledních letech platil jen Spotify a Youtube premium. O Youtube premium bych znovu uvažoval v případě, že bych Youtube začal sledovat aktivněji, protože to množství reklam, co tam dneska cpou, už je insane. Jinak se ale dalším měsíčním předplatným kompletně vyhýbám. Od známé jsem se dozvěděl, že za předplatná klidně nemá problém nechat i 3000 měsíčně.

Jak to máte vy? Kolik předplatných si platíte a kolik peněz za ně měsíčně celkem necháte?

Napsali jste jim někdo někdy že mají u jídel nesmyslné nutriční hodnoty? Psala jsem jim asi před měsícem, neschopové s línýma rukama mi odpověděli že jim mám vyjmenovat jídla u kterých to mají blbě… z dobré vůle jsem pojmenovala asi dvě jídla, u těch to opravili, dušovali se že to projdou i u ostatních jídel ale furt to mají blbě. Včera jsem jsem je kontaktovala znovu a znova mi přišla odpověď jak velmi jim záleží na tom aby hodnoty odpovídaly skutečnosti a ZASE po mě chtějí abych jim vypsala u kterých jídel si myslím že to maj špatně, načež jsem odpověděla že to je přeci jejich zodpovědnost a nebudu dělat za ně jejich práci… takhle vypadá komunikace s někým kdo prý pracuje jako communication specialist :D jenom pro představu, u jídla s rýžovou přílohou a omáčkou uvádí 13g sacharidů na 550ti gramovou porci….

Ministryně hned dodala, že nezvýší daň z nemovitosti. Tady je vidět strach z voličů vlastnících nemovitosti (což jsem i já). Nedává to smysl to zavrhovat, protože i kdyby se zvýšila daň o 100 procent, pořád by to byla zanedbatelná částka, těch pár tisíc ročně navíc.

Z toho ale plyne i to, že tato vláda určitě nic nepodnikne radikálního v oblasti bydlení, protože prostě většina voličů vlastní nemovitosti a každý politik se bude bát cokoliv podniknout. Dostupnost se tedy určitě nezlepší pro mladé.

Na začátek bych rád napsal, že plně chápu nutnost spoření, šetření, pojistek a zodpovědných investic. Prachy (do určité míry) jsou potřeba ke spokojenému životu, o tom žádná.

O čem ale píšu, je moment, kdy vám dojde, že nemáte řešit prachy jen kvůli prachům, ale že je potřeba si je taky užívat, jinak je reálně vlastně máme k ničemu (samozřejmě po naplnění základních potřeb, logicky).

Kdy u Vás nastalo tohle životní období (jestli vůbec někdy nastalo)? Prostě takové to: "můžu ušetřit 150 kč, když si projedu všechny slevový letáky, ale taky můžu nakoupit, neztrácet čas čtením něčeho co mi reálně nic nedává - to mi za těch 150 kč stojí". Nebo: "můžu mít free verzi appky kterou pravidelně používám, ty reklamy přece nějak vydržím , ale taky si můžu měsíčně zaplatit 200 kaček a mít příjemnější užívání něčeho, co mě baví, bez ztráty času na reklamách."

No a nebo typické na výletě řešení každé koruny (cože? Pivo za 60? tak to si radši nechám zajít chuť), než abych si užil ten moment a neřešil něco, co je tady stejně pro to, aby mi to dávalo spokojenost.

U mě to bylo cca u narození druhého dítěte (cca 25 let). Těch starostí bylo tolik, že mi prostě přestalo dávat logiku řešit něco navíc a pochopil jsem, že se ten život má primárně užít a ne jen prožít.

Jak to máte vy?

Ano má možnost udělat tu nejjednodušší věc a tím si získat mladé lidi. Jestli zvýší daň z nemovitosti pro spekulanty na nějakou normální míru, tak v příštích volbách mají můj hlas, nic jiného mě nezajímá.

Tak moc jednoduché to bylo pro minulou vládu, ale prostě nechtěli no…

To je vše. Jenom připomenutí že jsme úspěšně promrhali další dva měsíce času

Ahoj, jsem studentka gymnázia a začínám být strašně unavená z dojiždění. Zajímalo by mě, jak jste to měli na střední vy. Kolik času jste denně strávili na cestě a kdy už je to podle vás přes čáru?

Moje realita ted' vypadá takhle:
Ráno jedu do školy 1 hodinu a 50 minut.
Domů po škole jedu standardně 2 a půl hodiny.
Ted'v poslední době kvůli zpožděním a blbým spojům klidně i 4 hodiny.
V ty nejhorší dny tak na cestě a čekáním na zastávkách strávim skoro 6 hodin.

Domů jezdím úplně vyštavená, nestíhám se učit, spát a nemám žádný volný čas. (To se podepisuje na mém vysvědčení a psychice)

Uvažuju o intru nebo studentském bytě. Chci se zeptat:
1. Jak dlouho jste na střední dojižděli vy? Jak jste to zvládali? (Počítejte i čekání a přestupy)
2. Od jaké časové hranice už podle vás nemá smysl dojiždět a je lepší jít na intr/byt?
3. Co byste mi v mém věku na gymplu doporučili víc - intr, nebo spolubydlení a nebo to překousnout?

Díky moc za vaše přiběhy a názory <3

Prvák jsem prožila na jiné škole a na intru a teď jsem ve třeťáku na jiné škole. Tuto situaci hlavně řeším kvůli výsledkům a psychice (v prváku jsem měla 2 dvojky a teď v druháku 3 trojky a dvojky). S prominutím přijímaček na vysokou jsem se rozloučila. Ale i tak mě to semlelo, protože bych mohla mít hezké výsledky ale není čas se kdy učit. (Snažím se učit v autobuse ale jeho pohyb mě uspává a tak kolikrát se probudím až na konečné).